Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e

Skip to the English version

Utagawa Hiroshige: Inside the Akiba Shrine, Ukeji, froms series One Hundred Famous Views of Edo, 1857. Courtesy of Brooklyn Museum, brooklynmuseum.tumblr.com

Ti z vás, kteří v minulém článku studovali přírodu možná podlehli dojmu, že podzim je pro mě veskrze depresivní období, kdy všechno hnije a umírá. Ale kdeže! Pryč s konotacemi, které slova jako “hniloba” a “zánik” vyvolávají, změny v přírodě, které se každé roční období dějí, mě nepřestávají fascinovat a velkolepější a patetičtější rozloučení než jaké příroda každoročně v tuto dobu má, neumí nikdo jiný.

Nejen my, kteří se krčíme v moderní městské zástavbě, pro opravdovou podívanou musíme z asfaltové džungle pryč. Poveselit se všemi dary podzimu chodívali už obyvatelé starého Tokia, tehdy Eda, kteří měli ve zvyku užívat si tuto část roku stejně jako my na různých dožínkách a slavnostech sklizně, na výletech po okolí a kocháním se všudypřítomnými pestrými barvami. Continue reading “Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e”

Avantgarda VIII: SURREALISMUS. Historie

Surrealismus vznikl ve dvacátých letech minulého století, přičemž je za jakýsi první ‘oficiální’ milník považován rok 1924, kdy André Breton publikoval první Manifest surrealismu. Náznaky směřování k tomuto bodu však lze vystopovat už dříve, kdy Breton sepsal svůj první surrealistický text zvaný Magnetická pole, kde experimentoval s rytmem vět, a minimálně k roku 1919, v němž skupina umělců s Bretonem v čele začala vydávat periodikum Littérature.

Surrealisté v Paříži. Zleva postupně: Tristan Tzara (zakl. dada), Paul Eluard, Andre Breton, Hans Arp, Salvador Dalí, Yves Tanguy, Max Ernst, René Crevel a Man Ray. Fotila Anna Riwkin, 1933. Zdroj: waxinandmilkin.com

Continue reading “Avantgarda VIII: SURREALISMUS. Historie”

Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí

Surrealismus je právem označován za hlavní avantgardní hnutí meziválečného období. Svým inovativním programem si získal oblibu mezi zástupy umělců i laické veřejnosti a zásadně poznamenal vývoj pozdějšího umění. Téměř v každé zemi vznikaly surrealistické skupiny a spolky, psaly se manifesty a pracovalo se na dílech, k jejichž zrození bylo třeba zcela osvobodit svou mysl od všeho, co ji do té doby svazovalo. Druhá čtvrtina dvacátého století byla fascinována, až posedlá snovou nadrealitou, a tato fascinace přežila až do dnešních dní.

 Protože surrealismus nemá ve dvacátém století svým rozsahem a vlivem obdoby, rozhodla jsem se vytvořit z tohoto dílu Avantgardy seriál, který se pokusí tento směr hlavně co se týče výtvarného umění pokrýt co nejkomplexněji. Objasníme si principy tvorby, nastíníme historii a působení surrealistů a zaměříme se také na konkrétní umělce, z nichž nebudou chybět ani čelní představitelé mezinárodní avantgardy, ani zástupci českého surrealismu. V tomto díle začínáme filosofií hnutí.
Giorgio de Chirico: Měnící se sen, 1913. Olej na plátně. Zdroj: wikipaintings.org
Mysl a její pohnutky – to je předmět, který stál v centru zájmu lidí, kteří si říkali surrealisté. Název surrealismus (doslova tedy nadskutečnost) má kořeny v tvorbě Guillaume Apollinairea, často přezdívaného Otec avantgardy, jenž poprvé tento termín použil ve své divadelní hře. Evokuje nám svět, do něhož se přemisťujeme během snění – svět, který není, ale zároveň je skutečný.

Continue reading “Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí”

Avantgarda VI: FAUVISMUS

Všechno to vlastně začalo, když v roce 1905 propukl (jak jinak, než) skandál na Podzimním salonu, výstavě, která se koná každoročně v Paříži. Tehdy už byl sice akademismus dost na ústupu a všude kraloval impresionismus, post-impresionismus, Cézannova a Gauguinova tvorba, která měla nemalý vliv na pozdější experimenty avantgardních hnutí; obrazy, které v roce 1905 ovšem vystavila na Salónu skupina neznámých malířů, byly i tak trošku silné kafe. Velice barevné a výrazné silné kafe. Nebýt jich, historie umění by však přišla o jednu ze svých důležitých etap, které vedly k pozdějšímu rozvoji abstraktního malířství.

 
Maurice de Vlaminck: Restaurant de la Machine à Bougival, 1905. Zdroj: julietta-rosetta.tumblr.com


Continue reading “Avantgarda VI: FAUVISMUS”

Minimalistický průlet historií umění. Plakáty od Outmane Amahou vám pomohou zapamatovat si některé směry

MNEMOTECHNICKÉ POMŮCKY. Pamatovat si všechny ty názvy a znaky uměleckých směrů, které se kdy objevily, dá laikovi, který není v dějinách umění kovaný, zabrat, a co teprve, když je má seřadit chronologicky! Sami umělci to však ví, a tak se někteří z nich snaží orientaci v historii umění různým způsobem usnadnit. 

Outmane Amahou: Surrealism II. Zdroj: 123inspiration.com

Už jednou jsem vám ukázala, jak na to šel Mari Lungo, který ve vtipných komiksových okýncích zmapoval avantgardní hnutí. To marocký designer Outmane Amahou, který žije a pracuje ve Francii, se rozhodl pro úspornější, avšak neméně hravé řešení. Jeho minimalistické plakáty uměleckých hnutí (Minimalist Art Movement Posters) potěší jak odborníky, tak prosté estetické nadšence. 

My si nyní můžeme udělat takový malý průlet dějinami umění. Datace jednotlivých směrů neberte doslova, neboť téměř žádný nemá přesný rok vzniku či zániku.

RENESANCE (14. – 17. století)
  • trojrozměrnost, perspektiva
  • inspirace antikou
  • kromě náboženských námětů se objevují i světské – např. portréty kupců
  • umělec je zároveň tak trochu vědcem – studie anatomie, přírodních jevů a zákonů, důraz na kresbu
  • Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarrotti, Sandro Boticelli, Jan van Eyck, Hieronymus Bosch, Albrecht Dürer, …

Outmane Amahou. Zdroj: art.oamahou.com
Předloha:
Leonardo da Vinci: Mona Lisa (La Gioconda), 1503 – 1506.
Zdroj: narmyslenka.cz
POST – IMPRESIONISMUS (Přelom 19. a 20. st.)
  • impresionismus klade důraz na “kouzlo okamžiku”, zachycuje prchavé momenty zejména v exteriéru, snaží se zapůsobit; post-impresionismus se spíše soustředí na metodu, opět spojuje umění s trochou vědy (pointilismus – poznatky z optiky)
  • nejednotný proud
  • Vincent van Gogh, Georges Seurat, Pierre Bonnard, Paul Cézanne, Paul Gauguin, …
Předloha:
Vincent van Gogh: Hvězdná noc, 1889. Zdroj: artmuseum.cz

EXPRESIONISMUS (Konec 19. – počátek 20. století)
  • vyjádření subjektivních pocitů bez ohledu na pravidla – reakce na impresionismus
  • deformace reality
  • úzkostné, strašidelné výjevy (rozvíjel se kolem 1. svět. války), deprese, choroby, odcizení, osamění, absence úkrytu v apokalyptickém světě
  • směr zejména germánsky mluvících zemí
  • Edvard Munch (“otec” expresionismu), Max Beckmann, Otto Dix, Oskar Kokoschka, Egon Schiele, Chaim Soutine, Emil Nolde, …; skupiny: Die Brücke, Der Blaue Reiter
Více si počtete: AVANTGARDA I: Edvard Munch

Předloha:
Edvard Munch: Výkřik, 1893
FAUVISMUS (zároveň s expresionismem) (Počátek 20. století)
  • podobně jako expresionismus autonomní ztvárnění objektů
  • barva a tvar mají vlastní jazyk
  • v obrazu není třeba svět reprodukovat, ale prezentovat výtvar. uspořádáním
  • barevná perspektiva – teplé barvy vystupují do popředí, studené do pozadí
  • spíše francouzský směr
  • Henri Matisse, Maurice de Vlaminck, André Derain, Kees van Dongen, …
Předloha:
Henri Matisse: Sněhové květy, 1951. Zdroj: metmuseum.org
FUTURISMUS (1909 – 20. léta 20. st.)
  • odmítání dosavadních konvencí a tradic
  • óda na moderní, rušnou, uspěchanou dobu
  • časté téma: krása a funkce techniky
  • opěvovali rychlost
  • válka je dobrým “očistným mechanismem” od všeho starého a vyčpělého
  • Filippo Tommaso Marinetti, Giacomo Balla, Umberto Boccioni, …, literatura: Velemir Chlebnikov, Vladimir Majakovskij, …
Předloha (asi):
Luigi Russolo: Dynamismus automobilu, 1912. Zdroj: oktachoron.com
KUBISMUS (Nejvíce spojován s prvními 2 desetiletími 20. st.)
  • rozklad reality
  • pohled na objekt se skládá hned z několika úhlů – vznikají fasety
  • zjednodušování (abstrakce) až k extrému
  • Pablo Picasso, Georges Braque, Juan Gris, Fernand Léger, Francis Picabia, Marcel Duchamp, …

Předloha:
Pablo Picasso: Sedící žena s hodinkami na zápěstí, 1932. Zdroj: studio-international.co.uk
ABSTRAKTNÍ UMĚNÍ (Celé 20. st. s přesahy až do současnosti)
  • nekonkrétní, nefigurativní, neobjektové
  • různorodé, spíš nadřazený pojem mnoha směrům 20. st.
  • snaha zjednodušit (abstrahovat) realitu na geometrické tvary
  • Paul Klee, Vasilij Kandinskij, František Kupka, Kazimír Malevič, Barnett Newman, Piet Mondrian, …
O některých dílech Františka Kupky čtěte: Tvar modré; Černá slunce / Odvrácená strana modernity
Více o Kazimíru Malevičovi a jeho suprematismu: AVANTGARDA IV: Suprematismus

Předloha:
Vasilij Kandinskij: Žlutá, červená, modrá, 1925. Zdroj: wikipaintings.org
KINETICKÉ UMĚNÍ (Vznik 1913, rozvoj zejména v 2. pol. 20. st.)
  • jak už název napovídá, využívá toto umění pohybu; ten může být vytvářen buď větrem, motorem nebo pozorovatelem
  • zejména v sochařství – instalace
  • Lyman Whitaker, Alexander Calder, László Moholy-Nagy, …
Předloha:
Alexander Calder: Enseign des Lunettes, 1976. Zdroj: gagosiangallery.org
NEOREALISMUS (Vznik 1914)

  • zájem o obyčejného člověka
  • snaha zachytit ducha své doby pomocí každodenních výjevů
  • prosadil se hlavně v Itálii
  • kinematografie – musí být pravdivá, přirozená, autentická; dokumentární styl, využití co nejméně profesionálních herců, sociální kontext, natáčení přímo v terénu (vs. studiové), …
  • Charles Ginner, Harold Gilman, … film: Federico Fellini, Roberto Rossellini, Cesare Zavattini, literatura: Alberto Moravia
Jestliže jste se ještě s tvorbou Alberta Moravii nesetkali, můžete tady: Nuda jako životní pocit. Alberto Moravia mistrně analyzuje jeden z problémů moderní doby
Předloha:
Nenašla se, pokud znáte, pomozte prosím 🙂
DADA (1916 – 20. léta 20. st.)

  • maximální svoboda ve tvorbě
  • ignorace estetiky
  • boření konvencí – nelogické, náhodné
  • tvořit se má pro radost z tvoření, autor nemá vůči publiku žádnou povinnost
  • postupně přechází do surrealismu – mnoho surrealistů bylo původně dada
  • Marcel Duchamp, Kurt Schwitters, Hans Arp, Man Ray, Max Ernst, Tristan Tzara (lit.), …
Více o dada si můžete přečíst tady: AVANTGARDA III: Dada
Marcel Duchamp: Fontána, 1917. Zdroj: tumblr.com
DE STIJL / NEOPLASTICISMUS (1917 – 30. léta 20. st.)

  • abstrakce světa do pravoúhlých tvarů a šesti základních barev: černé, modré, červené, žluté, bílé a šedé
  • harmonie, vyváženost, dokonalé zobrazení
  • řád světa
  • Theo van Doesburg, Piet Mondrian, Gerrit Rietveld, …
Jestliže jste z toho celí paf, více si to můžete ujasnit tady: AVANTGARDA II: Neoplasticismus. De Stijl
Předloha:
Nenašla se, ozvěte se, pokud víte víc!
SURREALISMUS (20. – 40., 50. léta 20. st.)
  • hl. roli hraje podvědomí a nevědomí
  • sny, představy, halucinace, náhodné myšlenky, asociace, vzpomínky… inspirace Freudem
  • psychický automatismus: tvořím to, co mě v tu chvíli napadá, rozum ustupuje do pozadí
  • figurativní, objekty jsou většinou zobrazovány realisticky, jejich uspořádání či uskupení je neobvyklé
  • Max Ernst, René Magritte, Salvador Dalí, Joan Miró, Yves Tanguy, Paul Delvaux, Toyen, Jindřich Štyrský, Man Ray, …, literatura: Guillaume Apollinaire, André Breton, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, Karel Teige, … film: Jan Švankmajer, Luis Buňuel
Článků, kde se objevují surrealističtí autoři, je na Avante guardia celá kopa:
Outmane Amahou zvolil pro surrealismus hned dvě verze plakátu:
Předloha:
René Magritte: Zrada obrázků, 1928.
 Zdroj: thethoughtexperiment.wordpress.com
Zprofanovanější odnož surrealismu zastupuje Dalí:
Předloha:
Salvador Dalí: Persistence paměti, 1931. Zdroj: arthistoryguide.org
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS (40. – 60. léta 20. st.)

  • emoce a spontánnost převažují nad technikou a rozumem
  • navazuje na surrealismus: dává průchod vnitřním myšlenkám a pocitům umělce bez kontroly rozumu
  • abstraktní, občas ale i figurativní
  • souhrnné označení pro abstraktní směry té doby (patřila sem akční malba i color fields)
  • Jackson Pollock, Mark Rothko, Willem de Kooning, Barnett Newman, Arshile Gorky, Clyfford Still, Milton Resnick, …

O tom, jak se může pár “cákanců” barvy prodražit, čtěte: 10 Nejdražších obrazů světa
Mark Rothko svými color fields vyzdobil i kapli:  Rothkova kaple v Texasu: Sídlo náboženských i uměleckých bohů

Předloha (tady to může být prakticky cokoliv od Pollocka):
Jackson Pollock: Číslo 5, 1948. Zdroj: wikipaintings.org
POP ART (50. léta – 70. léta 20. st., trvá ale v podstatě do současnosti)

  • populární – snaha zalíbit se masám lidí, konzumentů
  • velkoměstská kultura, předměty běžného užití – potraviny, atd.
  • inspirace reklamou, filmem, fotografií
  • reakce na elitářství abstraktního expresionismu – pop-art je pro všechny
  • velká reprodukce – opakování motivů, užívání tisku
  • Andy Warhol, Jasper Johns, Roy Lichtenstein, David Hockney, Alex Katz, Ed Ruscha, The Independent Group, Takashi Murakami a teorie Superflat – skupina Kaikai Kiki, …
Také tady Amahou rozdělil směr na dvě “odvětví”:

Předloha:
Andy Warhol: Campbell’s Tomato Soup Can, 1968. Zdroj: jssgallery.org

Předloha:
Roy Lichtenstein: Forget it! Forget me!, 1962. Zdroj: nytimes.com
MINIMALISMUS (Nejvíce spojován s 60., 70. léty 20. st., trvá dodnes)

  • radikální omezení barvy a struktury
  • reakce na abstraktní expresionismus – odmítnutí gestické malby, citový odstup
  • žádné skryté významy a symboly
  • odstranění všeho nepodstatného, důraz na základní složky díla
  • objevuje se ve všech oblastech umění
  • Sol LeWitt, Agnes Martin, Ad Reinhardt, Frank Stella, …
Předloha (asi):
Agnes Martin: Ráno, 1965. Zdroj:  tremblingleaves.blogspot.com
OP ART (Vznik v 60. letech 20. st.)

  • znovu spojení umění a vědy – autoři využívají poznatků z optiky a geometrie
  • snaha dosáhnout iluze pohybu či činnosti
  • vychází z Bauhausu a konstruktivismu
  • Victor Vasarely, Tony DeLap, Carlos Cruz-Diez, Heinz Mack, …
Předloha:
Victor Vasarely: Hexa 5, 1988. Zdroj: artnet.com

Avantgarda V: POETISMUS

/ Česká avantgardní scéna na počátku 20. století

„Umění, které přináší poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné. Není v něm ani špetky romantismu. Zrodilo se v atmosféře jaré družnosti, ve světě, který se směje; co na tom, slzí-li mu oči.“ Takto Karel Teige definuje v manifestu nově vzniklý směr, který bude v následujících letech udávat krok na československé umělecké scéně. 
 
Devětsil představuje na české avantgardní scéně vůdčí uskupení. Zdroj: knihyseidl.cz

Nejdřív se ovšem přenesme ještě o pár let zpátky. Píše se rok 1920. V První republice vládne optimistická atmosféra. Válka skončila, lidé hledí s nadějí vstříc nadcházejícím zítřkům a hospodářství, společenský a kulturní život se rychle staví zpátky na nohy. V hlavním městě čerstvě vzniklé země zakládá skupina mladých lidí organizaci, která má podporovat mladé umělce, dávat prostor jejich tvorbě a pečovat o kulturní život. Mezi těmi mladými lidmi jsou například Karel Teige, Vladislav Vančura, Jaroslav Seifert nebo Alois Wachsman. Skupinu pojmenují Devětsil a Vančura se stává jejím prvním předsedou. 

Continue reading “Avantgarda V: POETISMUS”

Avantgarda IV: SUPREMATISMUS

Kazimír Malevič: Černý čtverec, 1913
Často se stává, že když se s někým bavíte o malířství a jeho směrech, řekne něco jako: “Nemám rád moderní umění.”
“Proč?” Vy na to, ale předem už tušíte odpověď.
“Vůbec ho nechápu a kromě toho – co je tak skvělého na tom, že vezmeš bílé plátno a nacákáš tam pár fleků nebo na něj nakreslíš jeden čtverec? To bych zvládl taky…”

Continue reading “Avantgarda IV: SUPREMATISMUS”

Avantgarda III: DADA

Uprostřed deprese, lízání ran a zpytování svědomí po první světové válce, která svým masokombinátním způsobem zkrátila rodokmeny x rodin, ponořila svět do hladu a krize a rozmetala dosavadní morální, politická a estetická přesvědčení, se objevilo dada, mezinárodní hnutí, které vzniklo, aby provokovalo, zpochybňovalo a šokovalo. Opěvovali nonsens, absurditu a boření všeho zažitého, co podle nich vedlo k tragédii první světové války.

Continue reading “Avantgarda III: DADA”