Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e

Skip to the English version

Utagawa Hiroshige: Inside the Akiba Shrine, Ukeji, froms series One Hundred Famous Views of Edo, 1857. Courtesy of Brooklyn Museum, brooklynmuseum.tumblr.com

Ti z vás, kteří v minulém článku studovali přírodu možná podlehli dojmu, že podzim je pro mě veskrze depresivní období, kdy všechno hnije a umírá. Ale kdeže! Pryč s konotacemi, které slova jako “hniloba” a “zánik” vyvolávají, změny v přírodě, které se každé roční období dějí, mě nepřestávají fascinovat a velkolepější a patetičtější rozloučení než jaké příroda každoročně v tuto dobu má, neumí nikdo jiný.

Nejen my, kteří se krčíme v moderní městské zástavbě, pro opravdovou podívanou musíme z asfaltové džungle pryč. Poveselit se všemi dary podzimu chodívali už obyvatelé starého Tokia, tehdy Eda, kteří měli ve zvyku užívat si tuto část roku stejně jako my na různých dožínkách a slavnostech sklizně, na výletech po okolí a kocháním se všudypřítomnými pestrými barvami. Continue reading “Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e”

Avantgarda VIII: SURREALISMUS. Historie

Surrealismus vznikl ve dvacátých letech minulého století, přičemž je za jakýsi první ‘oficiální’ milník považován rok 1924, kdy André Breton publikoval první Manifest surrealismu. Náznaky směřování k tomuto bodu však lze vystopovat už dříve, kdy Breton sepsal svůj první surrealistický text zvaný Magnetická pole, kde experimentoval s rytmem vět, a minimálně k roku 1919, v němž skupina umělců s Bretonem v čele začala vydávat periodikum Littérature.

Surrealisté v Paříži. Zleva postupně: Tristan Tzara (zakl. dada), Paul Eluard, Andre Breton, Hans Arp, Salvador Dalí, Yves Tanguy, Max Ernst, René Crevel a Man Ray. Fotila Anna Riwkin, 1933. Zdroj: waxinandmilkin.com

Continue reading “Avantgarda VIII: SURREALISMUS. Historie”

Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí

Surrealismus je právem označován za hlavní avantgardní hnutí meziválečného období. Svým inovativním programem si získal oblibu mezi zástupy umělců i laické veřejnosti a zásadně poznamenal vývoj pozdějšího umění. Téměř v každé zemi vznikaly surrealistické skupiny a spolky, psaly se manifesty a pracovalo se na dílech, k jejichž zrození bylo třeba zcela osvobodit svou mysl od všeho, co ji do té doby svazovalo. Druhá čtvrtina dvacátého století byla fascinována, až posedlá snovou nadrealitou, a tato fascinace přežila až do dnešních dní.

 Protože surrealismus nemá ve dvacátém století svým rozsahem a vlivem obdoby, rozhodla jsem se vytvořit z tohoto dílu Avantgardy seriál, který se pokusí tento směr hlavně co se týče výtvarného umění pokrýt co nejkomplexněji. Objasníme si principy tvorby, nastíníme historii a působení surrealistů a zaměříme se také na konkrétní umělce, z nichž nebudou chybět ani čelní představitelé mezinárodní avantgardy, ani zástupci českého surrealismu. V tomto díle začínáme filosofií hnutí.
Giorgio de Chirico: Měnící se sen, 1913. Olej na plátně. Zdroj: wikipaintings.org
Mysl a její pohnutky – to je předmět, který stál v centru zájmu lidí, kteří si říkali surrealisté. Název surrealismus (doslova tedy nadskutečnost) má kořeny v tvorbě Guillaume Apollinairea, často přezdívaného Otec avantgardy, jenž poprvé tento termín použil ve své divadelní hře. Evokuje nám svět, do něhož se přemisťujeme během snění – svět, který není, ale zároveň je skutečný.

Continue reading “Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí”

Avantgarda VI: FAUVISMUS

Všechno to vlastně začalo, když v roce 1905 propukl (jak jinak, než) skandál na Podzimním salonu, výstavě, která se koná každoročně v Paříži. Tehdy už byl sice akademismus dost na ústupu a všude kraloval impresionismus, post-impresionismus, Cézannova a Gauguinova tvorba, která měla nemalý vliv na pozdější experimenty avantgardních hnutí; obrazy, které v roce 1905 ovšem vystavila na Salónu skupina neznámých malířů, byly i tak trošku silné kafe. Velice barevné a výrazné silné kafe. Nebýt jich, historie umění by však přišla o jednu ze svých důležitých etap, které vedly k pozdějšímu rozvoji abstraktního malířství.

 
Maurice de Vlaminck: Restaurant de la Machine à Bougival, 1905. Zdroj: julietta-rosetta.tumblr.com


Continue reading “Avantgarda VI: FAUVISMUS”

Avantgarda V: POETISMUS

/ Česká avantgardní scéna na počátku 20. století

„Umění, které přináší poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné. Není v něm ani špetky romantismu. Zrodilo se v atmosféře jaré družnosti, ve světě, který se směje; co na tom, slzí-li mu oči.“ Takto Karel Teige definuje v manifestu nově vzniklý směr, který bude v následujících letech udávat krok na československé umělecké scéně. 
 
Devětsil představuje na české avantgardní scéně vůdčí uskupení. Zdroj: knihyseidl.cz

Nejdřív se ovšem přenesme ještě o pár let zpátky. Píše se rok 1920. V První republice vládne optimistická atmosféra. Válka skončila, lidé hledí s nadějí vstříc nadcházejícím zítřkům a hospodářství, společenský a kulturní život se rychle staví zpátky na nohy. V hlavním městě čerstvě vzniklé země zakládá skupina mladých lidí organizaci, která má podporovat mladé umělce, dávat prostor jejich tvorbě a pečovat o kulturní život. Mezi těmi mladými lidmi jsou například Karel Teige, Vladislav Vančura, Jaroslav Seifert nebo Alois Wachsman. Skupinu pojmenují Devětsil a Vančura se stává jejím prvním předsedou. 

Continue reading “Avantgarda V: POETISMUS”

Avantgarda IV: SUPREMATISMUS

Kazimír Malevič: Černý čtverec, 1913
Často se stává, že když se s někým bavíte o malířství a jeho směrech, řekne něco jako: “Nemám rád moderní umění.”
“Proč?” Vy na to, ale předem už tušíte odpověď.
“Vůbec ho nechápu a kromě toho – co je tak skvělého na tom, že vezmeš bílé plátno a nacákáš tam pár fleků nebo na něj nakreslíš jeden čtverec? To bych zvládl taky…”

Continue reading “Avantgarda IV: SUPREMATISMUS”

Avantgarda III: DADA

Uprostřed deprese, lízání ran a zpytování svědomí po první světové válce, která svým masokombinátním způsobem zkrátila rodokmeny x rodin, ponořila svět do hladu a krize a rozmetala dosavadní morální, politická a estetická přesvědčení, se objevilo dada, mezinárodní hnutí, které vzniklo, aby provokovalo, zpochybňovalo a šokovalo. Opěvovali nonsens, absurditu a boření všeho zažitého, co podle nich vedlo k tragédii první světové války.

Continue reading “Avantgarda III: DADA”

Avantgarda II: NEOPLASTICISMUS. DE STIJL

Jak si představujete základ světa, jeho samotnou podstatu, o kterou se opírá všechno, co známe, a bez níž by sám nemohl existovat? Jako Boha? Jako mluvící oblak? Jako nějaký předmět? Nebo číslo? (Kuš za Pythagorem! Jeho filosofie mě v hodině ZSV tak vyvedla z míry, že se možná dočkáte i článku. Ale jen pokud budete hodní.) Pokud vám před očima krouží body, přímky, pravé úhly a tři základní barvy – červená, modrá a žlutá, tak vám gratuluju, neboť byste se určitě shodli s holandskými neoplasticisty, umělci okolo Pieta Mondriana a časopisu De Stijl.

Continue reading “Avantgarda II: NEOPLASTICISMUS. DE STIJL”