Vlhký vzduch a zelené listy

IMG_20161002_131309
Tohle není ten les, ale jiný, s větší řekou.

Oproti uplynulému týdnu teploty o víkendu klesly a obloha se zatáhla nicneříkajícími světle šedými mraky. Vzduch byl nasáklý vlhkostí, jako by mělo pršet, ale nespadla ani kapka. Kdyby nefoukal vítr, nedalo by se v té jeho nacucané těžkosti nic dělat. Naštěstí foukal, tak jsem šla běhat, jak jsem zvyklá každý druhý den. Continue reading “Vlhký vzduch a zelené listy”

Ja estou melhor, obrigada (Portugalsko)

Už je mi lépe, děkuji.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Už je mi lépe, děkuji, 2017

A ono po týdnu stráveném na jihu Evropy, poblíž moře a pod teplým sluncem, v obklopení krásných domů a starých měst – komu by taky nebylo?

Tohle zákoutí Lisabonu poblíž zastávky Baixa-Chiado pro mě zosobňuje to, co mi připadalo na tom malém kousku Portugalska, jež jsem stihla za týden poznat, nejzajímavější. Zatímco na vás z historických budov dýchá nostalgické pozlátko minulých staletí a můžete se ztratit v úzkých a vlhkých uličkách, kde se zastavil čas a místní si nad dveře věší spodky, o roh dále už přechází do křiklavé moderny – o vaši pozornost soutěží street art od různých tvůrců, které město podporuje, a ti se zase odkazují na své dávné předchůdce. Staré otevírá dveře mladému, a snahy města zkrášlit, ozvláštnit a udělat zkrátka lepšími místy k životu nabíjí místní atmosféru energií.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Výhled na Porto, 2017

Continue reading “Ja estou melhor, obrigada (Portugalsko)”

Na začátku cesty – 3, 2, 1, 2017!

Tak je to oficiální – vítejte u Malíře na půli cesty!

dopis

Nový rok trvá sice už téměř dva týdny a první příspěvek s datem 2017 už padl, ale stejně jsem cítila potřebu vás tady ještě jednou, tentokrát doopravdy, přivítat. A vysvětlit veškeré matoucí okolnosti okolo adres, jazyků a všeho, co se náhodně objevovalo mezi 6. dubnem 2015 a 12. lednem 2017, dnešním dnem. Continue reading “Na začátku cesty – 3, 2, 1, 2017!”

Moderní umění = Pojďme o tom mluvit

Skip to the English version

Jedna kamarádka se nedávno vypravila na výlet do Paříže, kde navštívila mimo jiné i Centre Pompidou. To zastřešuje skvělou sbírku moderního a současného umění umělců zvučných jmen – jako například Vasilije Kandinského, Alexandera Caldera, Henriho Matisse, Roberta Rauschenberga, a dalších. Ne že by kamarádce umění nic neříkalo, ostatně proto se rozhodla návštěvu galerie zařadit do svého programu; nicméně co se týká současného, zvláště konceptuálního umění, občas jí dělá potíže v něm najít něco, co by ji oslovilo. Když procházela sbírkami Centre Pompidou, nezřídka pociťovala zmatení a nedokázala se ubránit pochybnostem, jestli vůbec ta díla, na která se dívá, mají nějaký uchopitelný význam anebo si z ní prostě někdo dělá legraci. Continue reading “Moderní umění = Pojďme o tom mluvit”

Mapa a Obrázky z výstavy

Skip to the English version

Klasickou hudbu jsem začala poslouchat teprve pár let zpátky díky Murakamiho 1Q84. Jeho příběh začíná scénou, v níž si šofér vozidla pouští Janáčkovu Sinfoniettu. Janáček je jeden z nejtalentovanějších skladatelů u nás i ve světě, spojený s Brnem, kde momentálně přebývám. Zdálo se mi zvláštní, jak velký důraz klade Murakami na konkrétní hudbu, a tak jsem se to rozhodla vyzkoušet, také proto, abych se dozvěděla něco více o místním kulturním dědictví. Nečekala jsem, že od chvíle, kdy na Youtube zmáčnu tlačítko “play”, budu naprosto unešená.

Continue reading “Mapa a Obrázky z výstavy”

Pár myšlenek o klasické kráse

Antické sochy jsou pro mě symbolem přetrvávající, klasické krásy – všeho dobrého, co dokáže lidská ruka stvořit – vyváženosti, elegance, síly, ladnosti a uměřenosti. Všeho dobrého, co je ale zároveň smíšeno s umem, a tím pádem nekončí v kýči a nevkusu. A ačkoliv se do nich opíraly stovky let, rukou a očí, neztratily nic ze své působivosti.

Continue reading “Pár myšlenek o klasické kráse”

Po vůni brněnských stezek

Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum.

Člověk vždycky touží po tom, co nemá. Zatímco ležím chorá v posteli, vzhůru vydržím být maximálně dvě hodiny a ještě k tomu musím dodržovat dietu, sním o tom krásném stavu, který člověk bere jako samozřejmost, dokud o něj nepřijde a neskuhrá zabalený v peřinách. Jedinou společnost mi dělá Sto roků samoty, což mluví za vše.
Roland Bello pro Gourmet magazine (výřez). Zdroj: glassdelusion.tumblr.com

Brno je pro mě synonymem pro společenskost. Jestliže do Ostravy jezdím za porubským klidem, mírem a lesíkem kousek od baráku, v Brně s klidem počítat nelze, protože bydlíme v centru. Všechno potřebné je blízko, vy se tam bez problémů dopravíte pěšky a pokaždé narazíte na někoho, koho znáte. 
Nedílnou součástí tohohle setkávání se jsou zdejší kavárny, které mě okouzlily hned, jak jsem se nastěhovala. Už dlouho jsem si chtěla i já přihřát polívčičku, co se jich týče, ale nějaká záhadná blogerská černá magie můj záměr neustále posouvala. Teď, když nemám ani peníze, ani zdraví na to, abych po nich camrala, se o nich píše nejlíp… Navíc je Týden kávy, který ke kavárenskému povalečství přímo vybízí.
Takže pokud nejsem ve škole nebo doma, velmi pravděpodobně mě najdete tady:

Podnebí

Pohled na zahrádku. Zdroj: kulturio.cz
Kavárna s jednou z nejhezčích zahrádek v Brně, hned pod mocným Špilasem, který dotváří její atmosféru. Příjemná obsluha, hezké, světlé interiéry, studentské prostředí a ceny. Každý den jiné menu se sytou polévkou a 4 jídly, z nichž polovina je vždy vegetariánská, často podávají i veganská jídla. Myslím, že vůbec nestřelím vedle, když řeknu, že je to také jedna z nejoblíbenějších kaváren v centru Brna.

Atlas

Grafika podniku. Zdroj: cafeatlas.cz

Není kavárny s hezčími dekoracemi! Od stropu k podlaze se táhnou roztodivné obrázky z opravdových i neexistujících atlasů. Uprostřed stolků najdete nejrůznější rekvizity. A kromě toho? Každý den velká (často veganská) polévka a zdravé speciality. Kávu sice nemůžu moc pít, ale tady ji mají výbornou – jak tu “běžnou”, tak aeropress (tu zejména). K ní si můžete poručit veganské a bezlepkové dorty, samozřejmě home made. 

Tři ocásci

Místní mocný personál. Zdroj: Ocásčí FB

Ale jestli vás domácí veganské a zdravé zákusky opravdu tankují, tak ty nejlepší mají podle mě v Třech ocáscích. I tady vám dají prvotřídní kávu a jiné pochutiny, úsměv k tomu je samozřejmostí. Zdejší interiéry jsou také famózní; barevná omítka, svítidla, vyrobená z lahví a nábytek a vybavení sehnané různě po blešácích a bazarech vytváří taky svou atmosféru, díky které se sem nepřestávám vracet. (A ještě k tomu dlabou každý den vtipnou kaši. Pravé hipstery nezajímá nějaký Týden kávy, nýbrž Týden krávy!)

Academia

Tady, v blízkosti tichých knih, se vedou nejlepší rozhovory o literatuře a dalších vznešených tématech. Zmíněné knížky si můžete vzít ke stolku a prohlížet, jak je libo. Na Academii mám hezké vzpomínky už z Ostravy, kde se mi prostředí líbilo ještě víc (ty kovové dekorované stolky měly něco do sebe, nemluvě o oknech s výhledem na náměstí), nicméně v Brně by vás mohly zaujmout speciální akce na kávu s něčím dobrým a vůbec, méně rušné prostředí než je v ostatních kavárnách.

Zdroj: academia.cz

To tedy byly mé top 4 kavárny, které spojují následující kritéria:

  • nekuřácké prostředí, resp. oddělené kuřácké a nekuřácké
  • příjemný personál
  • dobré poživatiny (kromě pití zejména polévky a dezerty, hehe), které jsou zároveň vegetariánské/veganské
  • příznivé ceny
  • bezprostřední blízkost škole / bytu
  • zajímavý a příjemný interiér
To však neznamená, že by tato kritéria následující podniky nesplňovaly. Jen jsem se v nich tak nezabydlela, jako v předchozích čtyřech. 🙂
Než vás zahltím seznamem dalších bohulibých ulíváren s cukrem, kávou, limonádou, čaj rum bum, stojí za to navštívit ještě tato nekavárenská místa: 

Kde se (hlavně) dobře najíst:
Cattani

Cattani starší na Veveří. Zdroj: hele.cz
Pokud máte od mámy víc peněz než na menzu, skočte si určitě do Cattaniho, kde vaří ty nejlepší home made čerstvé těstoviny s omáčkami a v kombinacích, které by vás nenapadly ani ve snu. Cena za ně není vůbec tak vysoká a můžete si být jistí, že snaha o autentický italský duch tady nevyznívá naprázdno. Bonusem jsou výborné polévky a dezerty. Nicméně kdybyste chtěli hodovat jako praví Italové, tj. z několika chodového menu, museli byste pár dní předtím nejíst, protože v Cattanim je všechno stejně syté jako dobré!

Udělej si sám:
Špilas

Klasika pro všechny študáky, kteří nejsou líní popojít o pár metrů výše a kochat se výhledem na Šalingrad, přičemž ještě ušetří. Kdo se ještě nevybelhal na Špilas s dobrým vínem v ruce a nekontemploval nad životem brouka, jako by v Brně nebyl. Přirozeně doporučuji jen v teplém období roku.

Kde to ještě stojí za to:
Familiérní prostředí půdy, vhodné k veselení se do brzkých ranních hodin. 
Americká krása. Jídlo výborné, ale ocení jej spíše masožravci. Kvůli tomu i počítejte s tím, že budete trochu cítit od smažení. Zato však mají otevřeno až do dvou a menu i prostředí věrohodně americké.
Další nádherná zahrádka v Brně s klavírem, kde když se posadí někdo s umem, není hezčího místa k trávení dne! 
Kavárna mých kamarádek ze žurny, která se snad pomalu stává dalším zavedeným místem v okolí. V paměti mi utkvělo výborné víno! 
Výjimka trochu ven z centra. Krásná, útulná a nekonečně příjemná, se skvělým pečivem i pitivem.
Zdroj: zghettablog.cz
Tak pozor, tohle je trochu buržo záležitost. Na to, že tenhle bar údajně neexistuje, se o něm mluví dost a dost! Pro běžné studentské setkávání poněkud mimo rozpočet, ale ceny odpovídají kvalitě, takže žádný strach, že by vaše těžce vydělané peníze přišly vniveč. Raději rezervujte včas.
—–
Co vy na to, Brňáci? Jsou ještě nějaká zákoutí v centru i mimo něj, která jsem vynechala, a o hodně přicházím? Tak sem s nimi asi, ne. 🙂

Kreativní vstávání s kreativní snídaní

Ne každý sdílí nadšení pro ranní vstávání a není pochyb o tom, jaký olympijský výkon představuje to každodenní štrachání se z vyhřáté postele;  když k tomu člověk přičte skutečnost, že po vás ta postel neřve, nehází věci ani po vás nic nechce, v duelu proti práci/škole jednoznačně pelech vyhrává. 

Dokážu si ovšem představit něco, co by to utrpení dokázalo dost zmírnit. Pro odpověď rozbalte článek a připravte své oči na porci kvalitního gurmánského zážitku…

Ida Skivenes: The Art Toast Project, 2013. René Magritte. Zdroj: idafrosk.com

Ze vzorníku Pantone (ten už znáte odsud) si vystřelil designer a ilustrátor David Schwen z Minneapolis. Vytvořil Pantone Food Pairings – sérii fotografií, zachycující ideální dvojice jídla, které pochází jakoby z dílny  slavné firmy.

Pro více jídelních párů zabruste na Schwenovo Tumblr.

David Schwen: Food Art Pairings. Bacon & Eggs, 2013. Zdroj: dschwen.tumblr.com

Milk & Cookie

Bread & Butter

Ham & Cheese
Ida Skivenes je food bloggerka na Instagramu, nejedná se však o ‘obvyklou’ gurmánku, nýbrž gurmánku se smyslem pro umění a estetiku. Jak píše v článku o svém Art Toast Project, ráda si například o víkendu nechá na poživatelném startu svého dne záležet. A jde to poznat; za těmito téměř dokonalými reprodukcemi známých uměleckých děl, které jsou navíc jedlé (ačkoliv by mi nejspíš bylo líto je barbarsky sníst) se musela skrývat pořádná dávka práce! Idea je to přitom jednoduchá: plátek toustového chleba jako plátno, ostatní suroviny jako barvy, trpělivost, šikovné ruce a láska k umění.
Art Toast Project stále pokračuje a zatím Ida vyrobila (a snědla) 15 toustů, z toho tři k poctě Munchova stopadesátiletého výročí.
Ida Skivenes: The Art Toast Project, Edvard Munch. 2013. Zdroj: moon83.tumblr.com

Pablo Picasso

Henri Matisse

Vincent van Gogh

Mark Rothko

Piet Mondrian

Salvador Dalí

Jackson Pollock
To v sanfranciském Muzeu moderního umění (SFMOMA) dokáží lidi, podobné Idě, ocenit. Muzeum zaměstnává partu nadšenců, kteří si říkají Blue Bottle Team, a ti se sice také specializují na přenášení umění na talíř, nicméně ve velice gurmánském stylu. Přesvědčte se například na jejich FB stránce, kde najdete i složení některých jídel (děl). Zároveň, pokud máte tu možnost, si určitě nenechte ujít dny, kdy svoje výtvory tato skupina servíruje přímo na střeše muzea!

Hirstova buchta se skládá z několika vrstev korpusu s tvarohovou polevou na vrchu. Ty půvabné tečky jsou z jedlého rýžového papíru. SFMOMA – Blue Bottle Team: Hirst Cake, 2013. Zdroj: facebook.com/sfmoma

Hirstova buchta v praxi je uměleckým dílem sama o sobě…

Krekry, inspirované Josefem Albersem, sestávají z máslových krekrů, kozí goudy, parmazánových sušenek a čedaru.

Instagram: Což takhle dát si Mondriana? 2012, Zdroj: instagram.com/p/HpOrcBKdUp/

Rothko je na jídlo asi nejvděčnější. Opečený toast pomažte meruňkovým máslem a borůvkovým džemem. Hotovo! Zdroj: facebook.com/sfmoma

Toast podle Rothka jak vypadá se svým starším bratříčkem.

A když už jsme u toho Rothka, kromě toastů můžete upéct i normální sušenky, stejně jako další instagramová přispěvatelka Mimi O Chun.

Rothkovy sušenky podle Mimo O Chun, 2012. Zdroj: aestheticsofjoy.com
P. S. Když už mluvíme o ránech a snídaních, byla jsem ve čtvrtek v Moravské galerii na prvním brněnském Kreativním ránu. Jako první hosté se představili zakladatelé Baru, který neexistuje – dva docela sympatičtí kluci, kteří dle svých slov postavili svou kariéru na tom, že začali dělat nejen něco, co nikoho jiného ještě nenapadlo, ale také něco, v čem se do té doby vůbec nevyznali. Ačkoliv jsem příšera skeptická a měla bych pár výhrad, nápad Kreativních rán jen vítám a doufám, že v takové příjemné atmosféře, provoněné kávou a croissanty, budou pokračovat.