Příběhy léta

Léto! napadlo mě, když jsem viděla tyhle obrázky. A pak jsem si vzpomněla, že se jejich autor proslavil téměř geometricky abstraktními výjevy bazénů a bylo jasné, odkud vítr vane.

david-hockney-2-3
Zahrada s modrou terasou, 2015, akryl na plátně. Soukromá sbírka. Zdroj: artslife.com

David Hockney tady není žádný nováček. Jeho práce přetékají barvami a energií, která dokáže skoro omráčit. Jsou zdánlivě jednoduché, protože to, co kreslí, je jednoduché. Ale opravdu je? Některé z těchto výjevů kreslil na iPadu; u téměř osmdesátiletého pána, který v pop-artové horečce druhé poloviny minulého století patřil (a stále patří) k nejuctívanějším ikonám uměleckého světa, by člověk nečekal, že adoptuje technologii nového milénia vyrazí s ní všem dech, zatímco zůstane věrný svému stylu.

Continue reading “Příběhy léta”

Edward Weston: Metamorfózy

Tenhle článek jsem chtěla napsat už před mnoha týdny, kdy jsem psala o Georgii O’Keeffe, jejíž výstava v Kunstforu Wien právě končí. V místnosti, věnované objektům, jimiž se Georgia proslavila nejvíc – květinám – ji doprovázel jeden z jejích kolegů, fotograf Edward Weston. Proti jejím výrazným plátnům působily  jeho práce jako mravenci – malé černobílé fotky bez rámu, jednoduše umístěné v jedné řadě. Ale během té doby, kdy jsem neměla na blog čas nebo chuť, jsem nosila jsem některé z jeho prací stažené v mobilu a pokaždé, když jsem se na ně podívala – i teď, zatímco píšu tohle – bylo těžké odtrhnout od nich oči stejně jako poprvé.

Dámy a pánové, přivítejte prosím Edwarda Westona.

e-weston

Continue reading “Edward Weston: Metamorfózy”

Georgia

id_078_web
Georgia O’Keeffe: Oriental Poppies, 1927. The Collection of Frederick R. Weisman Art Museum at the University of Minnesota, Minneapolis. © Georgia O’Keeffe Museum / DACS, London. Zdroj: tate.org.uk

Je několik umělců, kteří se svými díly dotýkají samého dna mé duše. Z části jsou to zároveň takoví, kteří málokdy na výstavách překročí hranice svého kontinentu – a vidět jejich díla naživo je pro mě tudíž podobný zážitek, jako pro věřícího mše svatá.

Georgia O’Keeffe je jedna z takových umělkyň. Continue reading “Georgia”

Neváhej a ber! – Laureáti Chalupeckého ceny v Brně

pp_nevahejaber_instalace_foto_bratru_velnerova_001
Vstup do výstavy. Foto: archiv Moravské galerie v Brně.

Moravská galerie vystavuje do 19. března souhrn děl laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která pochází z Magnus Art, umělecké sbírky J&T banky. Ta se zaměřuje na progresivní české umění a podmínkou zařazení do sbírky je, aby díla pocházela ze stejného období jako ta vítězná. Pokud mě paměť nešálí, s několika z nich se můžete setkat přímo na výstavě.

Výstava je rozvržená chronologicky – časová osa začíná rokem 1990, kdy cenu obdržel Vladimír Kokolia a končí rokem 2015 s dílem Barbory Kleinhamplové. Právě jednoduché členění je důvodem, proč bych ji doporučila zejména všem, kterým současné české umění nic neříká. Není se tam jak ztratit ani nemusíte uvažovat nad nějakým sofistikovaným zastřešujícím konceptem. Prostě vstoupíte do dveří a začnete ochutnávat, co nejlepšího se podle různých odborných porot urodilo v této zemi za posledních pětadvacet let. Můžete počítat jak s tradiční malbou a kresbou, tak instalacemi, performance nebo videem – záběr Ceny je úmyslně co nejširší.

Samozřejmě, že o tom, jak dobře Cena reprezentuje místní uměleckou scénu, bychom mohli debatovat do aleluja. Mně se však výstava zdá jako dobrý rozcestník pro její počáteční objevování a mapování, odkud se pak každý může vydat, kam bude chtít. Jako laik oceňuji její přístupnost, umocněnou ještě výkladem průvodkyně na komentované prohlídce, která nám krom děl samotných přiblížila i jejich autory a to, čím se zabývají ve své tvorbě obecně. Na stránkách MG se mi nedaří najít, jestli chystají další komentovanou prohlídku, ale pokud náhodou ano, zvažte – mimo jiné je to pohodlný způsob, jak modernímu umění lépe porozumět.

Polibek (Robert Délaunay)

tumblr_o2x7lvkun71qa1j80o1_1280
Robert Délaunay: Le baiser, 1922. Pastel a tužka na papíru. Zdroj: amare-habeo.tumblr.com

Roberta Délaunaye možná znáte jako jednu z hlavních osobností umělecké avantgardy počátku minulého století. Spolu se svou ženou Soniou jsou považováni za zakladatele orfismu – pestrobarevného směru, který v sobě spojuje dědictví fauvismu a kubismu, jehož se stal odnoží. Orfismus představoval přímý most mezi kubismem a abstraktním uměním a jeho představitelé použitím živých barev, které zkoumali v nejrůznějších uskupeních, tak reagovali na monochromatické tendence v kubismu – a mohli by být považováni za svého druhu abstraktní expresionisty. S nimi ostatně sdíleli i duchovní, spirituální výmluvnost svých děl.

Continue reading “Polibek (Robert Délaunay)”

Last-minute výstava: V novém světě

 

ns_720
Oficiální grafika k výstavě na gvuo.cz

Hanba mi, že o tom píšu tak pozdě, ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy – do 8. ledna máte šanci zhlédnout v Galerii výtvarného umění v Ostravě úžasnou výstavu. Opět za ní stojí silný kurátorský tým v čele s Karlem Srpem, s nímž jste se mohli setkat už dříve v rámci Svárů zření, Černých sluncí, Jana Zrzavého či Bohumila Kubišty – a právě momentálně probíhající výstava s názvem V novém světě je završením mnohaletého galerijního projektu, zaměřeného na české moderní umění, který započal Sváry zření.

Cílem bylo tentokrát vytvořit první výstavu, která by co nejkomplexněji reprezentovala české umění mezi lety 1917 – 1927. Jde o zásadní období nejen díky historickým milníkům – skončení první světové války, vznik mnoha samostatných států včetně Československa – ale také proto, že se během něj prudce rozvíjela místní umělecká scéna, která přivítala vznik uskupení jako Devětsil, Sociální skupinu nebo Tvrdošíjné.

Výstava pokrývá téměř všechny oblasti tvorby – od tradiční olejomalby přes různé grafické techniky a sochy až po fotku, typografii a koláž; zároveň se snaží o nastínění převládajících témat, která se odrážejí v tvorbě osobností našeho moderního umění, včetně těch ne tolik známých. Část věnovaná Ostravě překvapivě se zbytkem ladí víc, než by se dalo čekat. Celkově se podařilo navzdory různorodosti exponátů zachovat integritu výstavy jako celku.

Vzhledem k bohatosti, kterou české umění během zmíněného desetiletí nabízelo, a omezeným výstavním prostorům GVUO byl V novém světě ambiciózní projekt. Co ovšem jako laický návštěvník můžu soudit, tak velmi zdařilý. Tak rychle, než skončí!

—> Chci na výstavu V novém světě / Podmínky modernity 1917 – 1927

Moderní umění = Pojďme o tom mluvit

Skip to the English version

Jedna kamarádka se nedávno vypravila na výlet do Paříže, kde navštívila mimo jiné i Centre Pompidou. To zastřešuje skvělou sbírku moderního a současného umění umělců zvučných jmen – jako například Vasilije Kandinského, Alexandera Caldera, Henriho Matisse, Roberta Rauschenberga, a dalších. Ne že by kamarádce umění nic neříkalo, ostatně proto se rozhodla návštěvu galerie zařadit do svého programu; nicméně co se týká současného, zvláště konceptuálního umění, občas jí dělá potíže v něm najít něco, co by ji oslovilo. Když procházela sbírkami Centre Pompidou, nezřídka pociťovala zmatení a nedokázala se ubránit pochybnostem, jestli vůbec ta díla, na která se dívá, mají nějaký uchopitelný význam anebo si z ní prostě někdo dělá legraci. Continue reading “Moderní umění = Pojďme o tom mluvit”