Georgia

id_078_web
Georgia O’Keeffe: Oriental Poppies, 1927. The Collection of Frederick R. Weisman Art Museum at the University of Minnesota, Minneapolis. © Georgia O’Keeffe Museum / DACS, London. Zdroj: tate.org.uk

Je několik umělců, kteří se svými díly dotýkají samého dna mé duše. Z části jsou to zároveň takoví, kteří málokdy na výstavách překročí hranice svého kontinentu – a vidět jejich díla naživo je pro mě tudíž podobný zážitek, jako pro věřícího mše svatá.

Georgia O’Keeffe je jedna z takových umělkyň.

Když jsem se poprvé setkala s její tvorbou ve formě Dvou richardií na růžové, čili s tou nejslavnější částí – obrazy květin – tak ačkoliv to bylo na  obrazovce počítače, zůstala jsem na tu reprodukci zírat několik minut v kuse. Pořád dokola jsem se přesvědčovala, že vidím, to co vidím; její precizní technika, která v mé hlavně vytvářela obraz něčeho neustále plynoucího a pohyblivého, tudíž tak neobvyklého na uchopení, spolu s citlivě použitými barvami plnými života, je něco, co mě doteď nepřestává mást a fascinovat naráz a nutí mě zírat tak dlouho i po tisícáte, co obrazy O’Keeffe vidím.

okeefe-painting2-650
Georgia O’Keeffe: Ram’s Head White Hollyhock and Little Hills, 1935. The Brooklyn Museum. Zdroj: wikipedia.org

Nikdy by mě nenapadlo, že je někdo schopen vytvořit takový výjev, který se nejenže pohybuje před očima, ale dokáže to i za nimi; její díla, jakkoliv jednoduchá na první pohled, jako by se vymykala uchopení zrakem a promítala do mé mysli něco, co se dá pojmenovat jedině tím obrazem, na který se dívám. Rozhodně by mě to nenapadlo u někoho, o kom se v dějinách umění mluví jako “umělkyni, která se proslavila obrazy krajin a květin”. Pod krajinami si totiž představím ty z období romantismu a pod květinami kýčovité bukety ve vázách, s nimiž oběma se pro mě pojí pocit nepředstavitelné nudy.

Takže jakmile jsem se dozvěděla, že se ve Vídni vystavují práce této umělkyně, mapující několik dekád její tvorby, navíc doprovázené fotografiemi jejího manžela Alfreda Stieglitze a dalších spolupracovníků, málem jsem spadla ze židle. Okamžitě jsem koupila jízdenky, vytáhla svého muže z konference a  následně jsme zamířili do impozantní budovy (ne že by jich bylo ve Vídni málo) Bank Austria Kunstforum Wien.

blackmesalandscape
Georgia O’Keeffe: Black Mesa Landscape, New Mexico / Out Back of Marie’s II, 1930. Georgia O’Keeffe Museum (Santa Fe, USA). © Georgia O’Keeffe Museum/DACS, London. Zdroj: tate.org.uk

Výstava, nazvaná prostě Georgia O’Keeffe, běží do konce března. Kunstforum ji částečně převzalo od Tate Modern, kde minulý rok uspořádali přehlídku více než 100 maleb ke stoletému výročí vstupu této ikony na uměleckou scénu. Spektrum námětů jejích obrazů bylo opravdu široké a najdete mezi nimi jak ryze abstraktní věci, tak i svítící mrakodrapy v tehdejším New Yorku, sem tam velmi příhodně doplněné o fotografie Stieglitze či jiných kolegů. Svou čelist jsem musela sbírat obzvlášť u Edwarda Westona. Pokud se Georgii dařilo zachycovat přírodní motivy tak, že balancovaly na hranici s abstrakcí, pak měla ve Westonovi těžkého soupeře na poli fotografie; to, že se dívám na papriku nebo list salátu, mi došlo až na třetí a čtvrtý odhad.

O květinách se mimochodem O’Keeffe vyjádřila ne zrovna pozitivně:

I hate flowers – I paint them because they’re cheaper than models and they don’t move.

(Georgia O’Keeffe in Laurie Lisle, Portrait of an Artist: A Biography of Georgia O’Keeffe, 1981 (tate.org.uk))

Ve světle toho pak tradiční výklad jejích děl jako “ztělesnění ženskosti”, plných “sexuální symboliky” dostává docela trhliny. Stieglitz, ve své době velmi vlivná osoba a jeden z průkopníků umělecké fotografie, byl první, kdo takhle díla své pozdější manželky označil, a lidé dodnes nepřestávají vidět v jejích monumentálních obrazech květin metaforu ženských pohlavních orgánů, ačkoliv sama umělkyně bojovala šest dekád o to, aby jim poskytla možnost jiného než freudovsky psychoanalytického čtení.

music-pink-and-blue-ii
Georgia O’Keeffe: Music / Pink and Blue II, 1919. Zdroj: georgiaokeeffe.net

Hlavním záměrem Tate Modern bylo proto tento prostor vytvořit – s ohledem na to, že ženám umělkyním dějiny nevěnovaly tolik slávy a pozornosti jako jejich mužským protějškům. A ačkoliv je výstava v Kunstforu Wien jinak strukturovaná a zřejmě i menší, dle mého názoru se jí daří ve sdělení dohánět svého předchůdce v Británii dost dobře.

Men put me down as the best woman painter…I think I’m one of the best painters

(Georgia O’Keeffe in Whitney Chadwick, Women, Art, and Society, 1990)

K tomu není co dodat.

img_20170210_213356_690.jpg
Další fotky najdete na mém Instagramu

—–> CHCI VIDĚT VÝSTAVU GEORGIE O’KEEFFE

—–> Další výstavy v Kalendáriu

Advertisements

One thought on “Georgia

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s