Co v létě číst a nevypláchnout si u toho mozek

Léto = více volna = více času = více času na čtení.

V posledních pár dnech se dveře u nás v práci netrhly. Docela mi trvalo, než jsem přišla na to, že spousta lidí bere čas dovolené jako příležitost dohnat svoje čtenářské resty, případně v dětském oddělení odměnit ratolesti za vysvědčení. Přitom jsem se sama ve zkouškovém modlila, abych už měla od školy pokoj a mohla jsem číst cokoliv, co nesouviselo s oborem. Nic moc odborného, zatíženého tím příšerným jazykem (a to je psychologie ještě jedna z těch srozumitelnějších oborů), prostě něco o skutečných lidech se skutečnými životy.

Prázdninová poptávka v knihkupectvích je samozřejmě po něčem lehčím, nenáročném, vtipném, co se dobře čte a nevyžaduje zapojení mnoha závitů. Na druhou stranu, ne všichni si chceme úplně vypláchnout mozek čtením hysterických ženských blábolů nebo přiblblými rádoby humoreskami, že. Pokud přemýšlíte, co si s sebou vzít k moři nebo jen tak do parku na deku, a zároveň máte svoje IQ rádi, třeba vás inspiruje následující seznam knížek, které mi zavadily v oku a mysli během dlouhých hodin v práci.

Pro přehlednost nejdřív uvádím seznam s odkazy do internetových obchodů (výběr dle mé pohodlnosti, tedy většinou Kosmas, ovšem nevyvracím, že jiní dodavatelé nemohou mít lepší ceny) – a níže krátký pokec ke každé knize.

  1. Fantasy a sci-fi
  2. Beletrie
  3. Detektivky
  4. Odborná a populárně naučná
  5. Pro mládež
  6. Bonus: Co uvařit

————————

Fantasy a sci-fi

Sandman: Předehra (Novinka) – Neil Gaiman, J. H Williams, Todd Klein a další

640-4-600x461
Sandman: Předehra. Zdroj: bleedingcool.net

Komiksová série o Morfeovi sice skončila desátým dílem – Tryznou – ale její autor se k těmto dvěma desítkám let, strávených v Říši snů, několikrát vrátil, přičemž plodem jednoho takového návratu je i prequel k prvnímu dílu série. Nedoporučila bych ho však navzdory chronologickému zařazení číst před Preludii a nokturny, protože obsahuje spoustu odkazů na události a postavy, s nimiž je potřeba se seznámit během série samotné. Vězte ovšem – vy, co už Říši snů znáte, i vy, co byste do ní teprve rádi vstoupili – že jde o opravdu nezapomenutelný zážitek. J. H. Williams, malíř tohoto komiksu, totiž ve spojení s Gaimanovými slovy odvedl práci, která vás přenese za hranice tohoto světa. Doslova.

Pondělí začíná v sobotu – Arkadij a Boris Strugačtí

Programátor Privalov má namířeno do městečka Solovec na severu, aby si užil dovolenou, ale místo toho skončí ve Výzkumném ústavu čar a kouzel, kde mu společnost budou dělat sklerotický kocour, štika a čarodějnice, jež je zároveň místním exponátem a zároveň správcovou. Typický ruský humor a roztodivnosti garantovány. Muž mě přesvědčil o tom, že tohle je jedna z nejlepších sci-fi, jaké kdy četl… Ačkoliv zatím nemůžu potvrdit tohle tvrzení, prvních pár stran je dost bizarních a vtipných na to, abych u čtení zůstala.

Upír z činžáku – Andrzej Pilipiuk

Když už jsme u té bizarnosti… Nejen Rusové mají co nabídnout. Poláci je sice nesnášejí a pokud si toto nějaký přečte, nejspíš mě vykuchá, nicméně mezi ruským a polským humorem v oblasti fantastické literatury vidím mnoho společného. A hrozně mě jejich vtipy baví.

Mysleli jste si, že je komunismus šeď a nuda? V této knize, kde se to hemží upíry, vlkodlaky a nekromanty po boku estébáků a veksláků, to tak nevypadá. Zajímá mě, jak se řeší, když v sámošce dojde česnek, což za komanče nebylo nic neobvyklého…

Když jedné zimní noci cestující – Italo Calvino

“Oddělení v knihkupectví:

  • Knihy, které jste nečetli
  • Knihy, vyrobené za účelem jiným než čtení
  • Knihy, které jste přečetli ještě předtím, než jste je otevřeli, neboť náleží do kategorie knih, přečtených ještě předtím, než jsou napsány
  • Knihy, které, kdybyste měli ještě jeden život, určitě byste přečetli, ale bohužel jsou vaše dny omezeny
  • Knihy, které si chcete přečíst, ale nejdřív musíte přečíst jiné
  • Knihy, které přečetli všichni, takže to je jako kdybyste je četli taky
  • …”

No nezaujal by vás tento výňatek dost na to, abyste si chtěli Calvinovu knihu přečíst? Jeho literární experiment do klasické beletrie nenáleží, a proto jsem ho zařadila sem. Příběh Čtenáře a Druhého čtenáře je však bohužel rozebrán a v antikvariátech nedostupný, proto nezbývá než využít knihoven.

Beletrie

 

Král světla (Novinka) – Jiří Tomeš

Kniha tak nádherná, že stejně jako arabská architektura vyráží dech. Úchvatné zpracování a bohatý obsah, čítající lidové příběhy z dob před islámem i po něm, příběhy králů, kmenů, které už neexistují a beduínů, žijících v poušti. V souvislosti s událostmi na Východě a uprchlickou krizí si každý umí vytvořit názor, ale kolik z nás ho zakládá na opravdových znalostech? Prozkoumat tuhle knihu mi připadá jako dobré připomenutí toho, že arabská kultura té naší nabídla a stále nabízí víc než to, co vídáme v médiích.

 

Zvláštní smutek citronového koláče – Aimee Bender

Cítit emoce lidí skrz jídlo, které připravili, to je skoro jako číst myšlenky. Zní to jako sranda. Ale jen do té doby, než člověk takhle zjistí, že jeho rodina je pěkně v háji.

Mám s touhle knihou hodně silně asociovaný citronový cheesecake, i když v ní jde o čokoládovo – citronový dort. Kvůli němu jsem se dlouho těšila, až se mi Zvláštní smutek konečně dostane do ruky. Ačkoliv mě lehoučce irituje “plechový” tón hrdinky, bezvýrazný, jako by pořád jen konstatovala (když jste Hemingway, tak je to v pohodě, ale když jste dospívající holka, tak moc ne), drží si mou pozornost až do úplného závěru, kdy události naberou větší spád. Nečekejte ovšem žádnou juchačku.

Klub radosti a štěstí – Amy Tan

“Roku 1949 se čtyři Číňanky, které se teprve před nedávnem přistěhovaly do Ameriky, začnou jednou týdně scházet, aby spolu pojedly smažené závitky, zahrály si madžong a vyprávěly si příběhy. Své schůzky nazvaly Klub radosti a štěstí.”

Tahle klasika literatury menšin už u nás vyšla, ale nyní se dočkala nového(vkusnějšího) zpracování v nakladatelství Motto. Zatímco u nás se teprve před nedávnem začaly některé menšiny vyjadřovat o životě mimo vlast, v Americe už je to stará věc. Jedním z prvních a nejdůležitějších hlasů amerických Číňanů je Amy Tan. Četla jsem Válečnici od Maxine Hong Kingston a zatočila se mi hlava z toho, jak je taková literatura odlišná od té, na níž jsme zvyklí.

Kvítek karmínový a Bílý – Michel Faber

Jela jsem ve vlaku s holčinami, které si nadšeně navzájem doporučovaly knížky. Na to, jak moc čtou, bych očekávala větší slovní zásobu, nicméně vás přemůžou emoce, slova se někdy hledají těžko. Jedna z dívek právě tento “panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh” doporučovala tak vehementně, že neřekla nic jiného, než strašně, strašně, strašně. Tak já si ho teda přečtu, když je tak strašně…

Foucaltovo kyvadlo – Umberto Eco

Na začátku roku nás opustil jeden z velkých guru světové literatury a já si s hrůzou uvědomila, že jsem od něj ještě nic nečetla. Jméno růže bylo v každé větě tak nabité, že jsem se nezvládla dosud prokousat dál než na desátou stránku. Můj muž mi slavnostně odpřisáhl, že Foucaultovo kyvadlo je čtenářsky přístupnější a od Eca se mu líbí nejvíc. Stejně jako Kvítek je to pěkná bichle, takže si ho schovávám na dlouhé deštivé dny, kdy budu chtít odkrývat monstrózní konspiraci starých společenství.

Detektivky

Případy soudce Ti: Tajemství čínské zahrady (Novinka) – Fréderic Lenormand

sun_wen_red_chamber_10
Sun Wen: Scéna z novely Sen o rudé komnatě, 19. st. Zdroj: Wiki Commons

Na rozdíl od Mayových Čínských thrillerů slibují Případy soudce Ti skutečně autentický zážitek Číny, tentokrát o několik století dříve. Za dynastie Tchang řeší soudce Ti různé nekalosti a potíže, které ztropili jeho spoluobčané. Když přijde o paměť a rozhodne se zrekreovat v krásné zahradě, zjistí, že ani tam mu nebude dopřáno klidu. Případů soudce Ti je spousta (přes 20 dílů), a co jsem stihla prolistovat, jsou nejen samý vtip, ale i věrně vykreslené reálie, s chytlavostí, kterou by každá správná detektivka měla obsahovat.

Odborná a populárně naučná

Jak číst literaturu jako profesor – Thomas. C. Foster

Každý příběh skýtá více vrstev a toužíte-li objevit více, než co je napsáno, T. Foster vypadá jako dobrý průvodce. Předkládá hlavní literární témata a modely a zabývá se též narativními prostředky a významy; psychologicky studovaným některé z nich připomenou archetypální témata. Zajímavé nahlédnutí za oponu příběhů, po kterém po Ženách a knihách určitě sáhnu.

Ženy a knihy – Stefan Bollman

Procházka historií čtení s ohlédnutím za prvním autorským čtením, první autorkou bestsellerů nebo filmovou ikonou, která navzdory své image náruživě četla ne zrovna “lehkou” literaturu, je další knihou o knihách, jíž jsem svoje prázdninové hltání zahájila. Je psaná čtivě, srozumitelně, a autor zatím podává dostatek historických faktů. Co bychom si nepočetly samy o sobě, že…

3x Freud: Studie o hysterii, O sexualitě a Výklad snů

Irvin Yalom ve své Chvále psychoterapii trefně podotýká, že všichni o Freudovi mluví (a nadávají na něj), aniž by ho četli. Jeho přínos psychologii, ale i společnosti jako takové je přitom obrovský. Zejména pro nás, kteří obor studujeme, je tak jakousi povinností se s jeho dílem seznámit jinak než zprostředkovaně. Tři knihy, které Yalom používal na univerzitě při výuce předmětu, zaměřeného na čtení Freuda, jsem si poznačila jako jediné, jež jsem ochotná o prázdninách přečíst ze svého oboru.

Pro mládež

Když pan Pes kousne (Novinka) – Brian Conaghan

Po šíleně dlouhé době první young adult, kterou jsem četla – a pořád jsem se u ní chechtala. Dylan Mint, hlavní hrdina, trpí Tourettovým syndromem, což znamená hodně (mnohdy kreativního) nadávání, vtipných situací i krátký vhled do nemoci jako takové, s bonusem v podobě školy pro děti se speciálními potřebami, kam Dylan chodí a kde není o takové situace nouze. Na jednom vyšetření se Dylan dozví, že mu zbývá jen pár měsíců života, a aby nebrečel doma, sestaví seznam hustých věcí, které chce před smrtí udělat. A že se nebojí jít do akce. Jediné, co mě štvalo, byla jeho máma a dospělí, kteří si povídají o něm, ale ne s ním; autor však pouze zachytil dost častou a smutnou realitu, s níž se nemocné děti a mladí lidé potkávají pořád.

Dám ti slunce (Novinka) – Jandy Nelson

“Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedivá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.”

Tohle všem doporučovala kolegyně v práci tak přesvědčivě, že se u nás knížka vyprodala. Což mě ještě víc motivuje k tomu, abych si ji přečetla. Exkurzi zpátky na střední si v tomto podání udělám ráda.

Kečupová mračna – Annabel Pitcher

Patnáctiletá Zoe tráví noci v zahradní kůlně tak, že píše dopisy vrahovi odsouzenému k trestu smrti, který bručí kdesi v texaské věznici. Domnívá se, že jen on může pochopit její tajemství. Na prvních pár stran slibně vypadající knížka s neobvyklou zápletkou. Říkám si, jestli jsme před pár lety taky měli na výběr z tolika neotřelých námětů… Možná jsem je jen neviděla. Každopádně nic nebrání tomu, dohnat své resty.

Bonus: Co uvařit

Když je venku krásně, spousta světla, barev a lehkosti, ráda si tohle světlo, barvy a lehkost dopřeju i v kuchyni. Ne že by to ta vietnamská nesplňovala dost – ale pořád se tam dost pracuje s masem, a já jsem založením spíš býložravá.

0914gt-gourmet-fast-spinach-quinoa-soup
Polévka ze špenátu, a quinoi s jogurtem a nakládanými chilli papričkami. Zdroj: gourmettraveller.com.au

Začala jsem proto šilhat po veganských kuchařkách, protože mi mléčné výrobky (vlivem dědičným) nedělají dobře. Kromě toho je to výzva – je možné připravit jen z rostlinných zdrojů něco, co bude chuťově bohaté a opravdu zasytí? Do hledáčku mi padly 3 kuchařky – Jíst, mládnout, radovat se od Amelie Freere; Veganské vaření od Martina Kintrupa a Veganská kuchařka od českého kuchaře od Davida Zmrzlého.

Jíst, mládnout není veganská ani vegetariánská, ale pracuje s hodně rostlinnými surovinami a líbí se mi její grafické zpracování i to, že autorka věnuje prostor nejdřív stravovací osvětě. Co jsem zatím stihla prolistovat, lezl mi místy na nervy tón úvodní části, znějící stylem “myslíte si, že to děláte dobře, ale jste úplně vedle!” Posedlost cukrem mi taky přijde v našich podmínkách lehce přes čáru – ne že bychom neměli s jeho přebytkem problémy, ale přeci jen v Evropě nežijeme tak extrémně jako řada Američanů. Recepty vypadaly na první pohled fajn. Vzhledem k tomu, že mi autorka připomíná slavnou Ellu, si ovšem říkám, nakolik bude využívat suroviny nám dostupné. Rozhodně bych si nekoupila fancy kuchařku, která mě bude nutit utrácet horentní sumy za věci, které se u nás nedají pořádně sehnat.

To je údajně tak trošku problém i ve Veganské kuchařce od Kintrupa. Recenze hlásí, že super – jídla, která vyzývají k přípravě, jednoduchá jako facka a rychlá zároveň, ale sem tam je to se surovinami potíž. Rychlost a jednoduchost přípravy nicméně zůstávají lákadlem.

Naopak žádný problém s ingrediencemi neřeší Veganská kuchařka od českého kuchaře, jak už název napovídá. Recepty mi přišly jako jednoduché a zajímavé obměny těch tradičních masových, které jsme zvyklí v našich podmínkách jíst. Co se však týče jídel samotných, mám jiné preference, a tak hledání vhodné rostlinné kuchařky zůstává otevřeno.

Máte nějaké zkušenosti s uvedenými kuchařkami nebo tipy na jiné?

27695d8475e3dffc6e5909468ac63060
Zdroj: vestiairecollective.com

Četli jste některé z uvedených knih? Chystáte se na nějaké? Podělte se o svoje dojmy v komentářích! Pokud přesto nemáte dost tipů, možná vás inspiruje Goodreads.

Nakonec – budu moc ráda, když mi ještě doporučíte něco od českého autora/autorky (a prosím, ať to není nový Kundera), protože tuzemskou tvorbu dost zanedbávám. Kdo se vyzná ve sféře osobních financí, tak i nějakou nelobotomickou knihu o finanční gramotnosti – ráda bych svému nehospodárnému finančnímu chování učinila toto léto přítrž. 🙂

Advertisements

2 thoughts on “Co v létě číst a nevypláchnout si u toho mozek

  1. To je moc pěkný seznam! 🙂 Pár knížek jsem si opsala, na pár jsem se chystala už předtím, některé vidím úplně prvně. Jsem zvědavá, jak se ti bude líbit Kyvadlo – osobně mám raději právě Jméno růže, ale je fakt, že co do množství odboček je Foucaultovo kyvadlo asi přístupnější. Ale zase tam není Vilém, takže…

    Nicméně co se týče českých spisovatelů (a předem se omlouvám, že to bude na dýl):

    Rozhodně doporučuji knihy Andronikové. Četla jsem Zvuk slunečních hodin a to bylo tak strašně, strašně, strašně (zabralo to na tebe jednou, to by bylo, aby to nezabralo podruhé! 😀 Ale vážně, stojí to za přečtení 🙂 ), a teď jsem dočetla Nebe nemá dno a taky dost dobrý. Autorka má hodně zajímavý styl – text občas trochu připomíná proud vědomí, navíc nikde žádná velká písmena. Působí to hodně sugestivně, a jelikož píše o dost náročných tématech, občas je dobré čtení prokládat něčím veselejším.

    Dále doporučuju knihy od Petry Soukupové. Umí úžasně vystihnout postavy, jejich prožívání, a vůbec. Navíc jsou její knížky hrozně vtipné, příjemně oddychové. Přitom to nejsou žádný “vymývárny” – Soukupová má dost osobitý styl, a jak z hlediska techniky psaní, tak z hlediska jazykového jsou její knihy fakt zážitek. Četla jsem Pod sněhem a Marta v roce vetřelce a obě byly super, i když u Marty jsem měla chuť uškrtit hlavní hrdinku látkovou záložkou. Nicméně mám dojem, že přesně to byl autorčin záměr.

    Další výborná česká kniha jsou Dějiny světla od Jana Němce (ty mám doma, mimochodem!). Není to tak oddychová četba jako knihy od Soukupové, ale opět je to stylisticky hodně zajímavé čtení.

    Poslední dobou také čtu spousty chvály na knihy od Třeštíkové. S tou zatím osobní zkušenost nemám, ale v brzké době se chystám pořídit si Bábovky (ta nejnovější), takže dám případně vědět 🙂 Ale podle ohlasů i podle autorčina písemného projevu na sociálních sítích předpokládám, že to bude stát za to.

    Další dost zajímavá věc je série Mycelium od Kadlečkové. Je to sci-fi, a české sci-fi, to je zvláštnost sama o sobě 😀 Zatím jsem četla jen první díl a zrovna louskám druhý, ale přijde mi to dost dobré – a to tenhle žánr až tak nevyhledávám 🙂

    A tím asi končím, hádám, že klasiky typu Kladivo na čarodějnice znáš z povinné četby a z nových si nikoho dalšího, kdo by mě nadchl, nevybavuju (teď, třeba to ještě přijde 😀 ).

    Like

    1. Jé, děkuju moc za vyčerpávající seznam tipů a omlouvám se za svou pozdní odpověď – dovolenkování je dovolenkování 😀

      Andronikové jsem si už všimla u tebe na Goodreads a políčím si na ni, ačkoliv přiznávám, že mě absence normálních vět tolik nebere, jako malou mě to štvalo u Adolfa Borna, jestli si dobře pamatuju. 😀 Soukupovou, Němce a Kadlečkovou znám a díky za pošoupnutí, málem bych na ně zapomněla. Třeštíková se teď hodně prodává a upřímně mě moc nepřesvědčil jakýsi rozhovor s ní, kde se jí redaktor(ka) ptá, proč v Bábovkách vystupují muži jenom jako hajzli a ona to z mého pohledu neuměla pořádně zdůvodnit, spíš naopak; ale je to jen můj pohled, navíc jsem na otázku rovnosti mezi pohlavími citlivá. 😀 Nicméně za nahlédnutí nic nedám. Takže díky!

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s