S linkou na procházce

Minulou sobotu už jsem chorobu přeprala natolik, abych mohla zavítat na Bienálovou noc, v rámci které Moravská galerie pořádala komentované prohlídky výstavami a k nim doprovodné workshopy. Stihli jsme navštívit jen jednu, o té však zato už teď můžu říci, že i kdybyste nestihli navštívit zbytek, tahle bude stát za to.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně, moravska-galerie.cz

Výstava, kterou můžete v přízemí Pražáka vidět do 26. října (jako celé bienále), je totiž úplně jiná, než všechny ostatní, které jsem zatím viděla. Letošní téma přehlídky jsou studenti, studentské školy a jejich práce, a pořadatelé bienále se rozhodli mu dostát z všemožných perspektiv. Vezmete-li si například linku na procházku, jak nabádá název této výstavy, ocitnete se přímo v pozici studenta designu. 
Nejdřív budete muset čelit na přijímacím pohovoru, který údajně parafrázuje praktiky věhlasného Bauhausu, triu prapodivných individuí v komisi. Pokud je zdoláte, máte dveře otevřené: ale tím boj nekončí. Na podstavci uprostřed první místnosti je spousta předmětů, s nimiž si lze hrát,  je ovšem třeba vědět, k čemu slouží; kolem dokola se pak můžete rozehřát náhledy na cvičení s linkou, na které si potrpěl Paul Klee. V Hochschule für Gestaltung Ulm se studenti snažili nacpat svou osobnost do jediného slova a volby jeho umístění na papír, kterému nanejvýš ještě mohli vybrat barvu – nic jiného. A jakmile přejdete do další místnosti, smršť začíná – ze všech stran na vás vznáší požadavky pedagogové uměleckých škol z celého světa, kteří si opravdu nezadají v originalitě.

Foto: archiv Moravské galerie v Brně, moravska-galerie.cz

Je to tak, hlavní část Vzít si linku na procházku nesestává z hotových děl, ale z jejich zadání. Gró výstavy tedy neleží v kreativitě umělců, nýbrž ve vaší – při prohlížení těch desítek úkolů se zkrátka nevyhnete uvažování nad tím, jak by se dalo k tomu či onomu přistupovat a jestli je vůbec možné něco takového uspokojivě vyřešit. Nevystavuje se zde materiál; vystavují se myšlenky. 

Expozici tvůrci rozčlenili do čtyř oddílů: Forma, protože než začnete vidět jádro, vidíte jeho obal; Obsah, protože to je to, co Forma nese; Kontext, protože žádná věc neexistuje sama o sobě, avšak ve vztahu k něčemu; a Meta, jenž zahrnuje vědomé uvažování o vědomém uvažování. Uvažovat a tvořit se však nedá jen tak; student musí pracovat se zdroji, aby věděl, odkud se mohou ubírat jeho dějiny umění. Takový prostor se snaží napodobit poslední místnost, zvaná Studovna; pod patronací svatého Jeronýma si zde můžete prohlédnout například knihy o japonské vazbě nebo typografickém výzkumu, který nás jako studenty psychologie naprosto vykolejil tím, že suverénně používá metody jako sémantický diferenciál nebo faktorovou analýzu. Nejen psychologií živa je analýza dat.
Vzít si linku na procházku je dle mého názoru výborné zahřívací kolečko před tím, než se vrhnete do víru bienálové soutěže a dalších výstav. S nadsázkou a humorem dokáže přiblížit svět studenta, jehož práce pak budete mít možnost vidět jinde, a tím je z určitého hlediska i lépe pochopit.
Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s