Křišťálový den. Expresionistický obraz světla a vody

Expresionismus vstoupil do povědomí spíše jako depresivní, nervydrásající směr, kde ryze pozitivní námět aby člověk pohledal. I v té beznaději, zoufalství, chorobách a apokalypsách však sem tam vysvitne slunce – a docela zářivé.

K dnešnímu příspěvku jsem vybrala obraz jednoho ze zakládajících členů drážďanské expresionistické skupiny umělců Die Brücke, jehož tematika odpovídá naladění posledních dnů – začíná léto, končí povinnosti, slunce je den ode dne hřejivější a plavání venku příjemnější.

Erich Heckel: Křišťálový den, 1913. Olej na plátně. Zdroj: studyblue.com

Slavných obrazů s tematikou koupání bychom napočítali spousty a nemusíme ani opouštět tu samou epochu – vzpomeňte si například na Matissův Přepych, klid a rozkoš, z něhož můžeme skoro hmatatelně cítit žár rozpáleného písku a pokožky přítomných, anebo na groteskní Picasovo Na pláži. Křišťálový den Ericha Heckela si sice nevydobyl takový věhlas, jaký získali jeho avantgardní kolegové, byla by ovšem škoda jeho umělecké kvality opomenout.
První, co zaujme, je nádherný, blankytný odstín modré, který hřeje – stejně jako obraz celkově. Představa teplého letního dne je při pohledu na toto plátno úplně na dosah. Mnohovrstevnatosti modré barvy Heckel dosáhl výraznými, krátkými tahy štětcem a používáním různě tmavých či světlých odstínů modré barvy.

Modré krystaly zblízka.
Mnohovrstevnatost modré však nemá efekt jemných a průsvitných závojů, nýbrž připomíná spíše pohled do drůzy krystalů. Tvary jsou anorganické – tvrdé a ostré, evokují kubistické fasety. S fasetami souvisí lom a s lomem zase světlo – a jsme u ústředního aspektu Křišťálového dne, který nedostal svůj název náhodou. Heckel na plátně jakoby láme světlo na hranách nerostů, vyzařuje z nich jas, lesknou se. 
Mraky a jejich obraz ve vodě nemají nic do činění s oblostí a měkkostí vzdušných beránků, jsou až bolestivě ostré. Koupající se dívka zase připomíná sošku z dobře vyleštěného kamene.

Ostrý odraz mraků ve vodě.

Dojem naleštěného kamene nejvíce
evokuje zvláštní kulatost dívčina bříška
a jeho lesk.

Přesto se obraz tetelí, žije; zachycené světlo se na krystalech chvěje a klouže v různém směru. Podívejte se na kompoziční znázornění obrazu.

Opravdu jsem se snažila. Všechny fasety jsem
nevykreslovala, protože pak byste nejspíš neviděli nic.
((Zia Gouel/Avante guardia!)

Hlavní prvky jsem vybarvila bíle, pohyb lze prakticky vypozorovat ve všech směrech i po menších hranách (tenké čáry), ty hlavní jsou znázorněny tlustou černou čárou, hlavní dynamika je červeně. Pohyb není na obraze zjevný, spíše se skrývá v záplavě jemných faset.

Hlavní “tahy”. (Zia Gouel/Avante guardia!)

Expresivnost pak spočívá v jasu světla a tvrdosti, ostrosti forem, které Heckel použil. Přestože v něm chybí často používaná rudá, černá či jasně zelená, je obraz dostatečně výrazný – jako záblesk.

A jak vidíte Křišťálový den po takové pitvě nyní?

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s