Cesta k Amorfě vede v Kupkových stopách ke zrození abstrakce

Hlavní roli v pozoruhodné výstavě Národní galerie, kterou můžete zhlédnout do 3. března, hraje František Kupka (1871 – 1957), jeden z našich nejvýznamnějších malířů, který se svým vlastním způsobem zasloužil o vznik abstraktního malířství jako takového. NG se pokusila v Salmovském paláci zmapovat, jak přerod v jeho tvorbě probíhal. Reportáž o tom, jak to dopadlo, vám přináším v tomto článku. 

František Kupka: Amorfa / Dvoubarevná fuga, 1912. Národní galerie v Praze. Zdroj: en.wikipedia.org
Na kost zmrzlí vichrem od Pražského hradu, který stojí hned naproti, vcházíme do nově zrekonstruovaného Salmovského paláce, kde se na Cestě k Amorfě hned zezačátku setkáváme s první překážkou – dlouhou frontou k pokladně. Teorie, že když je v rámci výročí NG Kupkova výstava spolu se Slovanskou epopejí jedinou placenou, tak na ni půjde málo lidí, končí fiaskem. Čekání naštěstí není příliš dlouhé, u pokladny ovšem naši úlevu chladí druhá překážka – fronta před dveřmi na samotnou výstavu. 

Výstavní špička

„Teď máme bohužel ‚stop‘ stav, kdy dovnitř musíme kvůli kapacitě vpouštět návštěvníky postupně,“ objasňuje nám se zúčastněným výrazem slečna na pokladně. Na otázku, jestli to bude lepší za hodinu, vrtí hlavou. Jsou dvě odpoledne. „Je víkend, takže je dost pravděpodobné, že to takhle bude vypadat pořád. Lístek vám ale vždycky platí celý den, tak pokud se vám nechce zase čekat, můžete zkusit přijít k večeru.“ Rychle se prodlužující řada za námi jako by její slova jen potvrzovala, a tak to vzdáváme a vracíme se o několik výstav později v šest hodin večer. Vroucně se u toho modlíme, aby se nám před zavíračkou v osm podařilo zahlédnout alespoň půlku výstavy. 
Náš pozdní příchod se záhy ukazuje jako moudrá volba, protože se dovnitř dostáváme úplně bez problémů a v galerii se dá hned bez davů lépe dýchat. Uleví se mi tak, že málem padám do náruče hlídači, který kontroluje naše lístky – tak těch osmdesát korun přece jen nevyjde vniveč. Kupkovská jízda může začít. 

Tour de Salon

Startujeme od skic, pastelů, poznámek, akvarelů a olejů, které Meda Mládková získala před dvěma lety pro Museum Kampa a do té doby byly veřejnosti neznámé. V sálu nazvaném Preludium se dozvídáme o tom, jak se Kupka rozhodl zanechat své slibně se rozjíždějící kariéry ve Vídni a přestěhoval se do tehdejší Mekky umění Paříže, kde začínal úplně od píky. Následují jednotlivé pařížské Salony, či přesněji obrazy, které Kupka na Salonech do roku 1913 vystavoval, a na nichž se autoři snažili ukázat přerod v jeho tvorbě. Od figurace tak pomalu proplouváme k úplné abstrakci, již ztělesňuje slavná Amorfa – Dvoubarevná fuga a Amorfa – Teplá chromatika. Ty představují hřeb výstavy, dostanu se k nim však později. 
Kupka vskutku svůj talent na vavřínech spát nenechal. Figurativní malby, jako například Knihomola nebo Podzimní slunce, vyvádí s lehkostí a trefným použitím těch správných barev či póz, které dokonale podtrhují charakter a atmosféru obrazu. Živost barev je až dechberoucí – skoro se ocitáte ve stínu zelených keřů, všude kolem voní zrající ovoce a papír knih, z nichž si Knihomol čte, sluníčko teple hřeje a na tvářích dívek se růžolí mládí. Tři grácie v Podzimním slunci na vás shlížejí plně si vědomy své krásy, jejíž pýchu nepřestáváte obdivovat. Jablka na stromu za nimi jsou zralá a šťavnatá, jen je utrhnout. Ačkoliv nejsem jinak fanda podobných žánrů, tady mi spadla čelist, a to jsme ani nedošli k mé vymodlené abstrakci. Prudce na vás dýchne jejich síla – jsou to jakési metafyzické portréty. 
Podzimní slunce, 1906. NG v Praze. Zdroj: zakulturou.cz
Barvy, které nechává Kupka na svých figurativních obrazech si „hrát“ vesměs po svém, v postupující abstraktní tendenci usměrňuje, ohýbá a tepe v promyšlených křivkách a kompozicích. Sledovat, jak malíř postupně redukuje zmíněné detaily a nechává vystoupit pouze esenci zobrazovaného, bylo opravdu zajímavé. Zvlášť dobře to jde vidět na studiích k Velkému aktu. Ten si zabírá celou protější zeď, k tak majestátnímu dílu by se však malé rozměry ani nehodily. Na rozměrném plátně polosedí, pololeží modelka ve velice krásné, avšak jednoduché póze, zachycená v komplementárních barvách a v působivé geometrické kompozici. Ostatně přímo studiem barvy se zabývá Kupka ve své Žluté škále, rovněž přítomné na výstavě – tato pochází z Paříže, zatímco její druhá verze se nachází až v Houstonu v Texasu. Zlatavě žlutá tvoří kolem plátna chvějící se auru. 
Žlutá škála, 1907. Centre Georges Pompidou v Paříži. Zdroj: creativoas.cz
Žlutá škála, 1907. Museum of Fine Arts v Houstonu, Texas.
Zdroj: veronicles.tumblr.com
Poslední figurativní obrazy, kde sledujeme neutuchající tendenci hledat nový výrazový prostředek v malování, a pak konečně – jakoby náš příběh vygradoval – obě Amorfy. Amorfní je výraz pro něco bez vnitřní struktury, jehož podobu nelze předvídat. Předchází jim několik studií, díky nimž víme, že rozhodně nešlo o nějaký náhlý výplod mysli, působivost výsledných pláten je ale taková, že se není čemu divit, že na Podzimním salonu v r. 1912 způsobily spolu ještě s jinými obrazy skandál. (Přesto mi přijde roztomilé, že kdysi mohla skandál vyvolat pouhá skutečnost, že někdo nakreslil pár geometrických tvarů místo děvčete s míčem.) 
I když na první pohled tak nevypadají, vzájemně se doplňují; zatímco Dvoubarevná fuga je lehká a dynamická ve svých chladných barvách, Teplá chromatika působí díky odstínům hnědé a ústřednímu tvaru, připomínajícímu stonek s pupeny, zemitěji, hutněji. Kupka dostává svému úmyslu – přiblížit se co nejvíce přírodě – a to skrz formy, které jsou přírodě zdánlivě cizí.

Soukromá výstava u Salma doma

Amorfa / Teplá chromatika, 1912. Museum
Kampa. Zdroj: cestakamorfe.cz
A právě u Amorfy si naplno uvědomuju pocit, který mě “svrběl” celou dobu – nepříjemný pocit z malého prostoru, nedostatek odstupu od obrazu, příliš těsná blízkost ostatních návštěvníků. To je největší zápor celé výstavy. Ač byl Salmovský palác zrekonstruován jistě skvěle a instalující nejspíš udělali vše, co bylo v jejich silách, jeho místnosti byly zkrátka stavěny na bydlení, nikoliv na korzování u obrazů, což si člověk při narážení do ostatních návštěvníků palčivě uvědomuje.
Tváří v tvář dílům, o nichž vím, že je možná vidím poprvé a naposledy v životě, a stojící na délku lokte od stěn, kde visí, přemítám nad něčím jiýnm, o čem se pak bavíme s přáteli – kdybych byla nějaký šílenec, který nepřišel obrazy krást, ale znehodnotit je, jak mi v tom zabrání jeden hlídač, pokud budu obklopená tolika dalšími návštěvníky? Díla přede mnou visí obnažená a ničím nechráněná. Na rozdíl od Francie u nás však drtivá většina publika své vášně krotí, a tak se z výjimečného umění můžeme těšit i dnes.

Inventář nápadů aneb jak abstrakci uchopit několika způsoby

Ke konci výstavy se způsob Kupkova malování posouvá jakoby organičtějším směrem, kdy tvary na plátnech evokují živé organismy či pohyb vln, ať už zvukových či pohyb vánku. Ani u nich však autor nezůstává dlouho a hned na dalším Salonu představuje nový přístup, ztvárněný ve Vertikálních plánech a Sólu hnědé čáry, které jim dělají společnost a podobně jako Teplá chromatika tvoří k prvnímu vizuální protiklad. (“Sólo hnědé čáry zní skoro jako název nějakého gangu,” neodpustil si náš grafomanický kamarád a skoro jsem čekala, až řekne, že to hodlá použít do nějaké své povídky.)
Kupka následně kvůli vnějším událostem roku 1914 svou malířskou kariéru dočasně pozastavil a narukoval do armády jako dobrovolník.
Autoportrét, ?. Zdroj: metro.cz
Přese všechny neduhy počasí, nucenou hladovku, utahané nohy a těsné sály se stejně na konci Cesty k Amorfě shodujeme, že si ji musíme projít ještě jednou. Ani dvakrát ale není dost – člověk by si měl vyhradit celé hodiny, aby ji dokázal “vstřebat”. Na tak výjimečné výstavě, která by mi vzala dech hned po prvním zhlédnutí, jsem však snad ještě nebyla, a nemůžu nic jiného, než ji vám všem doporučit; za tu cestu a čekání rozhodně stojí.

František Kupka: Cesta k Amorfě30. 11. 2012 – 3. 3. 2013Národní galerie v Praze (Salmovský palác)
Kurátorka: Helena Musilová
Autoři projektu: Markéta Theinhardt, Pierre Brullé
Otevírací doba: út, čt, pá, ne 10 – 18 h, st a so 10 – 20 h
Vstupné: 150 / 80 Kč

Oficiální stránky výstavy

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s