René Magritte @ Wien

Milenci, 1928

Nebudu nic protahovat – bylo to SUPERFANTASTICKÉ. Doporučení na vás už řve bez toho, aniž bych to přímo napsala, takže pokud nebudete mít co by, zajeďte se pokochat předvánoční Vídní a u toho se osobně seznámit s panem Magrittem. Výstava je poměrně rozsáhlá, spousta věcí pochází od soukromých sběratelů, kteří obrazy zapůjčili jen pro tuto příležitost, najdete tam celé spektrum Magrittovy tvorby od reklamních plakátů přes koláže až po jeho slavné oleje. Prohlédnete si jeho fotky z mládí s různými členy rodiny a kamarády, přečtete si jeho výroky, myšlenky a teorie a zasmějete se u lechtivých ilustrací v jednom časopise. Není jiné možnosti, než se zamilovat – má natolik specifický, nezaměnitelný styl, který je zároveň velmi pěkný, zároveň vás nutí k zahloubání se a zároveň působí vydatně na smysly. Rukopis je, co se týče jeho olejů, velmi uhlazený a působí na mě příjemněji než veledíla Salvadora Dalího. Navenek tichý, uvnitř neuvěřitelně bohatý.

Focení nebylo povoleno a Albertina to měla dobře ošéfované, přestože se v sálech motaly davy lidí, takže vám nepřinesu autentické fotky z výstavy, nicméně to vůbec nevadí – díla Reného Magritta jsou natolik profláknutá, že spoustu z nich už určitě znáte a dají se snadno dohledat na internetu. Světoznámý Syn člověka tam sice ještě s pár dalšími známými obrazy chyběl, ale na oplátku jsme mohli obdivovat:

Magrittovi muži: uhlazení, gentlemani, nečitelní

Noční pták, 1928
Ohrožený vrah, 1927

“Magritte byl fascinován detektivkami jako např. Fantomas, což korespondovalo se surrealistickým zájmem o takzvané “dno duše” a vše, co bylo proti civilnímu pořádku.”

Návrat plamene, 1943
Golconda, 1953
Poutník, 1966
Intimní přítel, 1960

Magrittovy ženy: něžné, krásné, rozpolcené

Svoboda mysli, 1948
Reprezentace, 1937
Megalomanie, 1948
Věčně zřejmé, 1948
Prespektiva: Davidova Madame Récamier, 1951

originál k Magrittově perspektivě:

Magrittova svoboda: “Jsme obklopeni záclonami.”

Velká rodina, 1963
Klíč k polím/ke hřištím (The Key to the Fields), 1963
Hrad v Pyrenejích, 1962
Skleněný klíč, 1959
Budoucnost soch, 1937


Magrittovy objekty:

Přikovaný čas, 1938
Posluchárna
Okouzlující místo, 1953
Hrobka zápasníka, 1960

Slova & obrazy – studie, 1929

Zrada obrazů, 1935

Objekt není natolik připoután ke svému jménu, aby mu někdo nedokázl najít lepší jméno.
Existují objekty, které jméno nemají.
Někdy se stává, že jméno objektu nahrazuje obraz. Slovo může nahradit objekt v realitě.
Co se týče maleb, slova zde jsou ze stejného materiálu jako obrazy.
Jakýkoliv obrys může nahradit obraz objektu.
Někdo si může myslet, že za určitým objektem existují ještě objekty další.
Neurčité tvary mají stejně důležitý význam jako ty precizně vyvedené.

Užití mluvy, 1928
Interpretace snů, 1935
Toto není kousek sýra, 1963

“Nenávidím svou minulost a nenávidím i minulost ostatních. Nenávidím rezignaci, heroismus v profesích a všechny povinné příjemnosti. Nenávidím dekorativní umění, folklor a reklamy. Nenávidím pach naftalenu a tématičnost přítomnosti,. Mám rád jemný humor, pihy, dlouhé vlasy na ženách, smích dětí, dívku, běžící ulicemi. Přál bych si pravou lásku a nemožné. Toužím po přeludech.” – René Magritte

Advertisements

2 thoughts on “René Magritte @ Wien

  1. Nemyslím si – Gala byla snad výsadou pouze Dalího, ne? 🙂 Na některých obrazech se vyskytuje Magrittova maminka, která spáchala sebevraždu skokem z okna, takže by to mohla být třeba ona, ale jinak to může být nějaká modelka, kterou sehnal/vymyslel si, případně známá… 🙂

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s